Jsem líná na krok, ale strašně ráda poznávám nová místa (nejenom na mapě). A když už tak ráda fotím, tak uznejte, že to nejde jen v sedě v obývacím pokoji svého bytu. Musím vystrčit nos ven. A to nejlépe po svých (uf, to je fuška), takže nejvíce svým malinkatým autíčkem Renault Clio Storio nebo letecky. Jo a taky mě to nebaví samotnou. Takže na výlety a dovolené mám skvělou parťačku, kolegyni z práce, Ilonu Martinovskou. Já totiž nesnáším cestovky: "Teď se dívejte sem, za hodinu se sejdeme tam a tam a odjíždíme." To prostě nezvládám.

Mám ráda svůj pohodový klid, neuspěchaný den plný nových zážitků. A přiznejme si, už to není to, co za mlada. Prostě nevydržím dlouhé tůry, častěji odpočívám a to nejlépe v kavárničkách s výhledem na městský ruch, výbornou kávou a dlouhým dýmem a častější odbíhání na WC je samozřejmou nutností (to maskuji těmi kavárničkami).

A Ilona je k tomuto všemu vynikající kamarádka. Nejenom, že v pohodě zvládá mé "necestovatelské" vrtochy, ale má úžasný orientační smysl, v mapách čte jako v knize a umí naplánovat úžasné trasy, že sice bojuji chvílemi o život, ale nakonec vidím víc než ostatní, co jsou odkázáni na cestovky. A umí taky výborně fotit, takže když já již "umírám", přebírá radostně techniku a fotí a to dokonce i mě. 

Živý důkaz zde. Na svoji malinkatou obranu musím podotknout, že kdykoliv někam vycestujeme, tak uhodí 40ti stupňová vedra, což je pro mě smrtící faktor č.1. Máte-li rádi teplo, cestujte dle mých termínů.